Aktuality - Halloweenská party 30.10.
2. 12. 2011
Halloweenská party 2011
Všichni se dočkali, dne 31.10.2011 na naší škole proběhla oblíbená akce Halloween party s nočním přespáním dětí ve školní budově. Děti si tradičně připravily strašidelné kostýmy, vyzdobily si své dýně a přinesly od maminek a babiček upečené dobrůtky. Celá akce začala v tělocvičně v 17.30, kde proběhly zábavné a sportovní soutěže mezi třídami i jednotlivci. V přestávkách si děvčata připravila zajímavá taneční vystoupení. Všichni jsme si nakonec v maskách parádně zatančili. Závěrem byly vyhodnoceny nejlepší masky, nejkrásněji ozdobené dýně a nejlahodnější mňamky. Všem nám vyhládlo a to byl čas na pekelný gulášek od našich kuchařek. Byl výborný. Před spaním každý účastník musel projít obávanou stezkou odvahy. Zvládli to všichni a rádi, někteří dokonce dvakrát. I po večerce bylo o čem si vyprávět. Ráno nás čekal v kuchyni teplý čaj a pak hurááá do školy. Bylo to moc fajn.
Halloween očima dětí
Halloween se mi moc líbil. Byla tam sranda, ale jeden kámoš se mi nelíbil, protože jen seděl a nic se mu nechtělo dělat, je strašně línej. Nakonec jsem ho ale přemluvil, alespoň na ty soutěže. Na první nešel, ale na tu druhou už jo a začalo se mu to líbit. Celkem jsme se zúčastnili tří soutěží a byla to fakt sranda. Po soutěžích jsme se šli zúčastnil ochutnávání dortů, samozřejmě jen proto, abych zjistil jestli to není otrávené. Ty muffiny byly ale úžasné . Když to skončilo, šli jsme do třídy a čekali asi dvě hodiny na stezku odvahy. Já tam ale nakonec nešel, a to z důvodů, které říkat nebudu. Ale ostatní říkali, že to bylo bezva. Poté jsme si šli lehnout a pustit si film. Já jsem to tradičně zalomil jako první. Prý zkoušeli jestli dýchám, protože jsem vypadal jako mrtvej , tak do mě šťouchali až jsem se zhruba po desátým šťouchnutí pohnul a spal dál. Celkem to byl nejlepší Halloween, co jsem zažil.
Daniel Kupec, 7.A
Na první pohled škola jako každá jiná. Jakmile jste vstoupili, ten pocit vás přešel. V prostorách školy byly rozmístěny výkresy na téma „Halloween“, všude samé dýně a děti v kostýmech se tu jen hemžily. A nejen děti, i učitelé. Musím uznat, že některé masky tu byly opravdu děsivé. Jako každý rok byl určen program v tělocvičně, o který se postarali žáci devátých tříd. Nějaké ty hry, tanečky děvčat, vyhlašování nejlepších masek, menší diskotéka, večeře v jídelně a došlo i na stezku odvahy. O tu se měla postarat skupina dobrovolníků z vyšších ročníků. Někteří z nás si s tím dali obzvlášť práci. A tak není divu, že stezka měla úspěch. Tedy řekněme, u těch mladších. Jediná chyba byla ta, že se to celé protáhlo, takže někteří z nás byli obzvlášť unavení. A každým dalším ročníkem je jídlo chutnější a chutnější, maminky pekly jak o závod. Pomalu to už nebylo kam dávat, také názvy, které dokázaly vymyslet, byly obdivuhodné a občas i to, jak to vypadalo. Žáci se mohli svými dobrotami jen pyšnit, ale nakonec vyhrál jen ten nejlepší. Paní učitelka Hájková nevěděla kam dřív skočit, ale její dřina stála za to. Sice se už nezúčastnilo tolik žáků jako v předešlých letech, ale i tak byl tento ročník Halloween úspěšný. Vše zakončilo uložení dětí ke spánku v jejich třídách.
Tajně jsme odchytli jednoho ze žáků a zeptali se ho na pár otázek.
My: Ahoj, můžeme se zeptat?
Martin: Nazdárek, jo jasně ( úsměv )
My: Líbil se ti tento rok Halloween?
Martin: Ale ano, jenže na mě už to bylo moc dětinské, co se týče organizace, tak byla bezchybná.
My: Tak to jo, a co se ti líbilo nejvíce?
Martin: Nejvíce se mi líbilo, jak děvčata tancovala a nějaké ty soutěže byly v celku povedené.
My: A je něco, co se ti nelíbilo?
Martin: Nic mě v tuhle chvíli nenapadá.
My: Byl si už na stezce odvahy?
Martin: Zatím ne, ale chystám se tam. Naše třída nebyla ještě na řadě.
My: Tak děkujeme a užij si zbytek večera.
Martin: Díky, vy taky. (smích)
Později…
My: Ahoj, máš dvě minutky čas?
Aneta: Čau, jojo.
My: Byla jsi už na stezce odvahy?
Aneta: Jasně.
My: A líbila se ti?
Aneta: Ale jo líbila se mi, jen už bylo vidět, že jsou unavení, v pár chvílích jsem se opravdu bála.
My: Kde ses bála nejvíce?
Aneta: Nejvíce jsem se bála u skříněk v šatně.
My: A bylo tam něco k smíchu??
Aneta: Ano, ale jen jedna věc, když po nás nějaká holka začala házet plyšáky.
My: Tak děkujeme a čááu.
Aneta: Čůs .
Autorky: Avci, Matějková, 9. A
